Na Veroniku jsem se před dvěma lety obrátil s problémem mého syna, který byl tehdy ve 4. třídě našeho oddílu ledního hokeje. Syn trpěl při tréninku i hře strachem z větších a mohutnějších spoluhráčů i soupeřů. Jakmile měl někoho takového poblíž, přestával hrát, bál se a nechtěl na led, mnohokrát došlo i na slzy. Na doporučení mého známého jsem tedy oslovil Veroniku s žádostí o pomoc a konzultaci. Navrhla nám několik možných scénářů řešení, z nichž jsme pak se synem společně vybrali jedno, o kterém jsme byli oba přesvědčení, že může zafungovat. Byl jsem také upozorněn, že na výsledky navržené terapie si budeme zřejmě muset nějakou chvíli počkat, že máme být trpěliví a neustupovat ze zvolené cesty.
Postupnými malými krůčky, jsme se dostali za rok a půl k tomu, že syn patří v ročníku k nejlepším hráčům ve hře do těla, úplně se zbavil strachu, při zápasech a trénincích nastupuje bez jakéhokoliv ostychu i s o rok staršími, tedy většími a mohutnějšími hokejisty a svůj sport si konečně nesmírně užívá, stejně tak jako my rodiče.
Ještě jednou chci poděkovat Veronice za její skvělý přístup k našemu problému a za doporučení, které udělalo mého syna šťastným malým sportovcem.
